V roce 2010 mě oslovila dr. Jana Vránová, kurátorka Domu umění města Brna, jestli bych měl zájem zpracovat pro katalog 100 let Domu umění města Brna historii meziválečných výstav brněnské německy hovořící scény a v návaznosti na tento výzkum připravit kurátorský výběr pro dílčí část expozice retrospektivní výstavy v Domě umělců věnované sledovanému období. Byla to první podobná nabídka od výstavy Maxima Kopfa pro Oblastní galerii Liberec a Galerii výtvarného umění v Chebu v roce 2002. Přijal jsem a tato příjemná a inspirativní spolupráce mě nasměrovala zpět k aktivnějšímu zapojení do akademického světa, výzkumu a také k práci kurátora. Janě Vránové a i profesoru Lubomíru Slavíčkovi jsem za tuto možnost vděčný. Stejně tak si velmi dobře pamatuji vstřícnost a ochotu paní doktorky Jitky Sedlářové, která dané téma odborně zpracovala pro katalog 90 let Domu umění města Brna a s níž jsem jako začínající badatel měl možnost projekt konzultovat. (IH)

V roce 1911 získalo město Brno novostavbou Domu umělců [Künstlerhaus] do té doby chybějící moderní výstavní prostor. Během následujících tří desetiletí se v Domě umělců pod hlavičkou spolku Mährischer Kunstverein uskutečnilo téměř 200 výstav převážně současného umění, jimiž prošlo na 40 000 děl od více než 500 autorů. Jednalo se většinou o německy hovořící umělce na území Moravy, Slezska a Čech a také přední rakouské umělce své doby. Pro Brno byla vždy nejen umělecky klíčová vazba k Vídni, kam většina nejúspěšnějších moravských a slezských umělců starší generace, spojených s počátečním obdobím kolem roku 1911, postupně zamířila. Na jejich místo po roce 1918 postupně nastupovala nová mladá generace německy hovořících umělců a umělkyň. Mnozí z nich získali umělecké vzdělání již na pražské akademii a jejich kariéry se odvíjely v kontextu meziválečného Československa.

Výstavní program Domu umělců v meziválečném období byl velmi úzce propojen s činností uskupení Vereinigung deutscher bildender Künstler Mährens und Schlesiens: „Scholle“, jehož organizační jádro souviselo s brněnským centrem. Vedle pravidelných prezentací regionálních autorů udrželo vedení Mährischer Kunstverein i během dvacátých a třicátých let poměrně ambiciózní předválečný kurz a nabízelo brněnskému publiku zajímavé výstavy umělců a umělkyň z ostatních domácích center i ze zahraničí, zejména z Rakouska. Brněnský Künstlerhaus v dramaturgii Mährischer Kunstverein aspiroval stát se středobodem německočeského umění v meziválečném Československu. Ne náhodou se právě zde v letech 1921 a 1928 uskutečnily dvě velké celostátní prezentace německy hovořící scény. V důsledku událostí po roce 1938, respektive 1945, byla většina aktérů jeho uměleckého života násilně vymazána z naší paměti.

Údajně nejtlustší katalog, jaký brněnský Dům umění kdy vydal, obsahuje 14 odborných příspěvků na témata související se stoletou historií této výstavní síně. Reprezentativní publikace navazuje na katalog výstavy k 90. výročí z roku 2000 a tvoří jeho logický doplněk.